Mise Kanáry úspěšně splněna

Je 4. ledna 2022, já se vracím z Kanárů. Návrat se mi sice nakonec dost zkomplikoval a natáhl, o to víc jsem natěšená domů (ano, čtete správně, já se těším do Čech, do zimy, na břečku v pražských ulicích :-D) a konečně můžu zmáčknout tlačítko, který znamená poslat tenhle článek do světa. Právě uběhly dva měsíce od doby, kdy jsem přiletěla do Las Palmas a začala žít svůj sabbatical neboli voraz od rutinního života, zastavení se, rozhlédnutí se, bilancování, přemýšlení co dál se životem.

Mělo jít hlavně o odpojení se od reality, ale abych svůj pobyt byla schopná nějak zhodnotit, stanovila jsem si na začátku pár goals. A jelikož jsem je více méně splnila, už mi pobyt v Las Palmas v tuhle chvíli nemá co dalšího nabídnout. I když se mi tu líbí neskutečně moc, chci se v teď vrátit domů.

Pojďme na ty cíle:

Bod jedna: Odmilovat se

No, ani náhodou samozřejmě, nezapomněla jsem. Ale zároveň mě přešlo moje znechucení ze seznamování a ze všech online seznamek. Teď mám zase energii a náladu na chození na rande. A navíc už zase můžu poslouchat pomalý a romantický písničky :-D.

Tento bod není splněn stoprocentně, ale posun tam je hlavně v mém psychickém rozpoložení a to mi stačí.

Bod dva: Vymyslet, co budu dělat dál, jak se realizovat, najít něco, co mě bude naplňovat a co dá hlubší smysl mému životu

Než jsem odjela na Kanáry, byla jsem bez energie a nechtělo se mi nic dělat. Věděla jsem jen, že nechci nadále trávit denně osm a více hodin v kanclu u počítače. Chtěla jsem se věnovat burze a vedle toho ideálně začít podnikat. Ale neměla jsem šajnu v čem.

Po týdnu na Kanárech jsem si uvědomila, že nechci vyrábět hmotný produkt, ale že by moje podnikání mělo být o zážitku. Zároveň to má být něco, co mě baví. A tady musím poděkovat covidu, protože díky němu a spoustě času, který jsem trávila zavřená doma, jsem přišla na to, že ráda peču a tvořím sladký věci. Už před příjezdem na Kanáry jsem tušila, že by to mohlo jít tímto směrem, ale nevěděla jsem jak to pojmout. Na Kanárech jsem se snažila být nonstop ve flow a mít otevřenou mind a jednoho všedního dne odpoledne, když jsem se válela v posteli (njn, já tady mám každý den tak nějak neděli :-D), mě napadl konkrétní koncept následovaný neskutečným návalem pozitivní energie. Teď jsem rozhodnutá překonat všechny překážky, který podnikání v cukrařině představuje a jdu do toho.

A jak už to tak bývá, jakmile člověk udělá první krok a pro něco se rozhodne, přijde mu do cesty něco dalšího. Achjo, nebo vlastně, joo :-D. Na facebooku na mě vybafnul nábor do kurzu Jak se stát fashion koučem s Cristinou Cordulou, což je Brazilka žijící ve Francii, kterou žeru, protože rozumí módě, dělá módní poradkyni a prostě souhlasím se vším, co řekne. A jelikož já nejdřív jednám a pak přemýšlím a uvědomuju si překážky a ALE, přihlásila jsem se a dál se uvidí. A ano, bude to probíhat v Paříži a ano, bude to ve francouzštině. V minulosti jsem si s myšlenkou vstoupit do tohoto oboru už hrála, ale tehdy nebyla odvaha. Za to teď mám pocit, že můžu skály lámat, tak je třeba té energie využít.

Tento bod jednoznačně tick.

Bod tři: Soustředit se na svůj osobní rozvoj

Na tom pracuju každý den, ale chce to víc času, takže v tom pokračuju dál. Největšího pokroku jsem dosáhla v tom, že už se neutápim v negativních myšlenkách. S tím hodně pracuju a jakmile mě nějaká přepadne, přemůžu jí pozitivníma zážitkama z Kanárů a je pryč. Super. Za tohle děkuji svýmu kámošovi Filipovi, který teď nějaký čas trávil v Haagu. Už se těším, až si spolu v Čechách shrneme naše zážitky a osobní posuny :-).

Tento bod se plní a je nadále v procesu.

Bod čtyři: Vyklidnit se, vyzenovat se

V tomhle prostředí to snad ani nejde jinak. Každý den spím devět hodin, vstávám, když se moje tělo vzbudí, zacvičím si desetiminutovou jógu, většinou nevím, co je přesně za den, pracuju, když se mi chce, skoro každý den se válím na pláži, všechno oblečení mám špinavý od písku a nevadí mi to, na všechno si dávám dost času, chodím po městě s úsměvem a s hlavou v oblacích. Přijdeš pozdě na sraz, nevadí, přijdu já pozdě, nevadí. Prostě maňana stajl, babe.

Asi ze mě nikdy nebude stoprocentně vyklidněný člověk, ale ta pražská nervóza zmizela.

Bod pět: Finančně se vzdělávat

Burza mě každej tejden něco naučí, někdy to bolí víc, někdy míň :-D. Celou dobu tu poslouchám všechny možný investiční a finanční podcasty. Naučila jsem se pár nových praktických vychytávek a za to děkuji hlavně Radovanu Vávrovi, Dominikovi Kovaříkovi a klukům z Brocastu.

Splněno a nadále plněno.

Bod šest: Zpevnit zadek

Cvičim pravidelně jak blázen, ale pětatřicetiletý zadek asi potřebuje na zpevnění víc času :-D. Makám tedy dál, protože stále nejsem spokojená a navíc tady na pláži člověk vidí tolik pěkných zadků :-D, že se vždycky zdravě naštvu a jdu si dát ještě jednou do těla. Nicméně mám radost, že už není den, kdy bych proseděla osm hodin v kuse u počítače a udržuju se mnohem víc pohybu než v Praze. Hodně chodím pěšky, protože nemám lítačku (za dva měsíce a dva dny jsem udělala 932 348 kroků, což je v průměru na den 14 800 kroků), skoro každý den jezdím na kole a často proti větru, což je s tou těžkou městskou kraksnou docela makačka. A domácí fitko si taky dopřávám častěji, než když jsem normálně chodila do práce. A už tři lidi mě upozornili na to, že mám fakt vymakaný stehna, čehož jsem si do tý doby vůbec nevšimla :-D. To bude z toho těžkýho kola.

Tento bod potřebuje víc času, ale šlapu do toho dál.

A kromě předem daných cílů se objevilo ještě pár bonusových bodů:

Jsem inspirativní

Tohle zahřeje u srdíčka. Světe div se, já jsem inspirací pro ostatní, ať už svou odvahou podat výpověď, podnikat nebo vydat se na Kanáry. Minimálně jeden člověk do Las Palmas vyráží v lednu nomádit, a to na základě mého příběhu. To je fantastický. Já se zbláznim radostí :-).

Cizí jazyky

V Čechách jsem zlenivěla, pokud šlo o mluvení v cizím jazyce. Než jsem jela na Kanáry, uměla jsem anglicky a francouzsky, ale ani jeden z jazyků jsem už aktivně nepoužívala a jakmile jsem potkala nějakýho cizince, tak jsem radši rychle prchala pryč, než abych se vybavovala v cizím jazyce. Na Kanárech mi nic jinýho nezbývá. Angličtina se tu najednou stala bezpečným přístavem před španělštinou. A s pár lidmi jsem oprášila francouzštinu.

Se španělštinou byl složitější vztah. V průběhu jsem absolvovala individuální online kurz, ale motivace mluvit ne a ne přijít. Až když mi před Vánocema skončila poslední hodina, uvědomila jsem si, že je to boží jazyk, který bych se za ty dva měsíce byla schopná bez problému naučit a v posledních deseti dnech jsem to doháněla. Poslouchala jsem španělský písničky, podcasty, různý lektory na youtube, zapisovala si všechna nová slovíčka a dokonce jsem se přestala stydět mluvit. Věčně jsem se zastavovala na ulici, protože jsem viděla nějaký nápis a nutně jsem si musela v překladači najít, co to znamená a zapsat si to do slovníčku :-D. Člověk je jak malý dítě, všude se rozhlíží a s nadšením zjišťuje, co všechno kolem znamená. A tak se z falešného začátečníka za deset dnů stal sice ve vyjadřování dost pomalý a váhavý spíkr, ale zato schopný říct téměř vše a občas už dokonce rozumí tomu, co mu někdo říká. A zvažuju, že v kurzu španělštiny budu pokračovat.

Nekupuju věci

Odpoutala jsem se tu od materialismu, takže jsem si sem táhla milion zbytečných věcí, který vůbec nepotřebuju. Víceméně střídám dva outfity. Jeden nosím, když je teplo a druhý, když je zima. A styl nula nula nic :-D. A nepociťuju potřebu si cokoli nového kupovat. Utrácím peníze jen za jídlo a za zážitky.

Blog jede

Splnila jsem jeden ze svých cílů pro rok 2021, o kterém už jsem dost pochybovala: napsat alespoň pět článků na svůj blog. Tento je právě pátým článkem. Sice už je rok 2022, ale hotový byl před Silvestrem, takže to se počítá, yes.

Cestování

Změnila jsem svůj pohled na cestování. Za prvý už nepotřebuju nutně projet celý svět a hlavně ne rychle. Dřív jsem stejně jako všichni ostatní měla málo času a potřebovala jsem na cestách stihnout vidět co nejvíc věcí za co nejmíň času a peněz. Tady jsem byla dva měsíce a když jsem chtěla, jela jsem ostrov poznávat, když se mi nechtělo, zůstávala jsem v Las Palmas, setkávala se s lidma a nasávala atmosféru. Tenhle styl mi vyhovuje mnohem víc než honem honem. Cestovat a přitom sem tam něco na dálku odpracovat, takže člověk není úplně odtržen od reality, ale více méně funguje normálně jako doma, jen v jiném prostředí a zároveň je uvolněnější, protože to na jednu stranu furt trochu jako dovolená působí. Dnešní doba je prostě úžasná v tom, co přináší za možnosti, je škoda to nevyužít.

Proč nezůstávám?

Jak název článku napovídá, mise je splněna. Chtěla jsem tu najít inspiraci a ztracenou energii do života a oboje jsem získala. A i když jsem možná na začátku nevěřila, že by pouhé dva měsíce v cizině mohly způsobit velkou změnu, stalo se. Ale dosáhnout změny při pobytu v zahraničí není nic složitého, člověk se dostává mimo komfortní zónu a mozek začne jinak fungovat, je tak nějak bystřejší a jede na vyšší obrátky. A i když mám někdy pocit, že ke mně ty geniální myšlenky přišly samy, tak je to celkovým nastavením mysli a právě tím nekomfortem.

Jsem si vědoma, že to všechno byla jen příprava a teď zpátky ve svém původním prostředí musím dělat další kroky, kterými teprve tu změnu zrealizuji.

Jestli se nacházíte v obdobné situaci, jako jsem byla já a můžete si dovolit podniknout něco podobného alespoň na měsíc, udělejte to. Ale změna nepřijde sama od sebe, musíte se pro ní vědomě rozhodnout, pak vám to pravděpodobně může přinést i mnohem víc, než od toho budete čekat.

Sure, jdi do toho