Tohle rozhodně jooo
Sluníčko a teplo
Proto jsem sem samozřejmě jela, že jo. Nemám ráda zimu v Praze. Nerada nosim zimní boty a bundu. Zároveň ale taky nemám ráda teploty nad třicet stupňů. Nejradši mám jaro a teploty lehce nad dvacet stupňů a Kanáry jsou ostrovy věčného jara, takže volba byla jasná.
Lidi
Lidi jsou tu prostě v pohodě. Aby taky nebyli, když tu mají nonstop celý rok teplo. Například když vám na pokladně v obchodě trvá sto let, než si naházíte nákup do batohu a celá fronta na vás čeká, nikomu to nevadí a nikdo nezvedá oči v sloup (dokonce ani ve chvíli, kdy si vzpomenete, že jste něco zapomněli koupit a ještě pro to běžíte). Nakazit se touhle pohodou netrvá dlouho ani nervóze ze střední Evropy, jako jsem já. A to dokonce i na silnici. V Čechách, když někdo přede mnou jede jak šnek, tak šílím a tady si za tim pomalym autem jedu a kochám se krásama kolem.
Chodci a cyklisti tu řidiči respektují, já ještě ani nejsem na přechodu a auto už zastavuje a pouští mě.
Lidi jsou tu k sobě obecně milejší a ohleduplnější než u nás. Třeba při výstupu z letadla všichni spořádaně pouští lidi v řádach před sebou. Když jdete po ulici s rozvázanou tkaničkou, tak vás na to vždycky někdo upozorní.
A v době covidu jsou poslušnější než Češi. Někteří nosí roušky dobrovolně i venku, ne jako u nás, kde si lidi myslí, že jim někdo bere jejich svobodu, když mají mít roušku a tak ji radši nenosí ani v obchodě nebo si na ní nakreslí Davidovu hvězdu (what the fuck?). Tady se mi dokonce stalo, že když mě někdo poprosil, abych ho vyfotila, přišel za mnou v roušce. To se pak člověk cítí nepatřičně, že roušku zrovna na obličeji nemá. Prostě jak se chovají druzí, tak má pak člověk tendenci chovat se taky. Když u nás jeden člověk sundá roušku, začnou si ji postupně sundavat další, tady je to naopak. Holt ta naše demokracie a svoboda je ještě křehká.
Vychytaný cyklostezky
V Praze mě jízda na sdílených městských kolech k přemisťování po centru nikdy nelákala, v Las Palmas jsem neváhala ani minutu a za dvacet euro měsíčně si můžu jezdit, jak chci. Všude na hlavních tazích je krásná široká cyklostezka a řidiči s cyklisty počítají, takže se člověk necítí ohroženě.
Životní náklady
Životní náklady jsou tu srovnatelné s životem v Praze. Měsíční pronájem pokoje mám za podobnou částku jako u nás. Jídlo a kosmetika mě vychází měsíčně zhruba nastejno jako v Praze. Oblečení je často i levnější než u nás. Restaurace jsou o něco málo dražší než v Praze, ale záleží, kam člověk jde, dá se najíst i levněji.
Tapas
Já miluju, když se v restauraci na stůl objedná hromada talířů s tapas, který si mezi sebou přátelé sdílí. U stolu to vytvoří družnější atmosféru, než když má každý svůj talíř.
Levnější nemovitosti
Vždycky, když jedu na kole, mám červenou na semaforu u nějaký realitky, asi znamení nebo co. Tak jsem teda čekla jejich webovky a hele, nemovitosti se tu dají pořídit za nižší ceny než v Praze. Docela si dokážu představit tady nějakou koupit a pronajímat ji digitálním nomádům :-). Navíc můj italský spolubydlící Mattias pracuje v realitce. Asi další znamení :-D.
neTurismus
Do Las Palmas nejezdí zájezdy turistů, ty se drží na jihu, kde je tepleji. Tím pádem tu nejsou nijak zvlášť rozšířené otravné turistické atrakce jako prodejci přiblblých suvenýrů nebo lákači na kdovíjaké stupidní atrakce. Sem spíš lidé jezdí na nějakou dobu žít.
Klidná rána
Tady se vám nestane, že by vás ráno vzbudil někdo s vrtáním, vrtá se zásadně až odpoledne. Ani popeláři vás v pět ráno nevzbudí, protože jezdí až večer (a mají na hlavách cyklistické helmy :-D).
Španělština
Španělština se mi líbí a ráda ji poslouchám. První měsíc jsem ale rozuměla jen, jestli chci bolsa (tašku) v obchodě :-D. Až po měsíci se začínám chytat, když to na mě začne někdo chrlit. Ale když mám ve španělštině reagovat, mám vokno. Obzvlášť když na mě začne někdo mluvit nečekaně, automaticky reaguju v angličtině. Angličtině ja takový bezpečný přístav. Ale upřímně řečeno jsem španělštině během svého pobytu až na pět online soukromých lekcí moc nedala, tak se nemůžu divit. Ale když čtu, většinou pochopím, wo co go.
Bezpečnost
Cítím se tu velmi bezpečně a to i ve chvíli, kdy jdu sama ve tři hodiny ráno z kalby přes celý město domů.
Přelety mezi ostrovama
Protože od gejtu jdete do letadla pěšky po dráze a protože od letušky vždycky na konci letu dostanete oříšky, sušenku nebo lízátko.
 |
| Už si to štráduju do letadla |
Hmyz
Ještě jsem na celém ostrově nepotkala nechutnýho mega pavouka, nebo nějaký jiný nechutný hmyz (njn, já se prostě hmyzu bojim :-D). Kromě hnusných velkých švábů (a možná to ani neni šváb), který si ale jen tak v klidu lezou občas někde po ulici, tady není nic. Dokonce ani mouchy tu nejsou, já jsem první mouchu potkala po více jak měsíci. Večer můžete svítit, mít okno dokořán a nic vám domů nevletí.
Majitelé psů
Lidi tu po svých psech zalévají čůránky. Každý pejskař má v jedné ruce vodítko a v druhé petku s vodou :-D. Ale na druhou stranu minimálně v naší čtvrti caca po těch psech neuklízí (kam se hrabe Libeň). Tenhle bod je pozitivní jen na půl :-D.
Šoupací okna
V bytech mají běžně šoupací okna, takže když je průvan, nezabouchnou se a jelikož tady fouká vítr dost často, je to praktické. Třeba v našem obýváku máme otevřený okno nonstop od doby, co jsem se přistěhovala.
Pak ještě miluju večery na pláži, beach volejbal na pláži, procházky na pobřeží za domem, bramborovou tortillu z Lidlu a listy aloe vera, ze kterých si dělám masku na obličej.
 |
| Rozřezat si aloe vera je docela zábava |
A pár věcí, který mě štvou
Sluníčko
Prostě sluníčko ano i ne. Je skvělý, ale zároveň mě štve, protože člověk na sebe pořád musí patlat opalovák a vypadá pak jak puberťák, protože se mu z toho dělají po celým obličeji beďary a navíc se v tom přímořským vzduchu nic nehojí. A přes den najít lavičku ve stínu, to je teda umění, protože všechny jsou samozřejmě krásně na sluníčku a ještě natočený tak, aby si člověk ty paprsky užil. Na druhou stranu v prosinci už je tady o něco chladněji a člověk je nakonec za paprsky rád, rychle se na sluníčku vyhřeje a stejně tak rychle prochladne v ulicích (aspoň já musím hned oblíkat větrovku).
Zelená neni
Na pobřeží prakticky vůbec neroste tráva, jsou tu jen sem tam rostlinky, o který si podrápete nohy, protože aby odolaly větru, jsou strašně ostrý. Mě to fascinuje a ta na pohled pustá země se mi líbí, ale nějaká taková Stromovka mi tu chybí. Trávu najdete maximálně na nějakém hoodně udržovaném záhonku, kde je pravděpodobně uměle vysázená a vy máte pocit, že tam radši nemáte vstupovat a najít normální park s trávou a stromama, to tu téměř neexistuje, park je tu spíš betonový hřiště. Za trávou a stromama musí člověk do vnitrozemí, kde vládne podzim.
 |
| Černá pustina s pár zelenýma bobíkama |
 |
| Podzim v horách |
Vítr
Ano, já vím, že jsem ťululum, když jsem odjela na ostrovy, kde většinou fouká vítr, který já nesnáším, protože z něj mám hnusný vlasy. Navíc člověk neustále potřebuje u sebe mít větrovku, kterou si sundavá a za pět minut zase oblíká a tak pořád dokola. Jen jednou jsem šla ven bez ní a hned jsem nastydla.
 |
| Moje canarian stajl ochrana před větrem :-D |
Na druhou stranu vítr je i příležitost vyzkoušet si adrenalinovou aktivitu, pro kterou je vítr necesario, paragliding.
Jepičí přátelství
Člověk tu každý týden potká nové lidi. Jedni odjedou, jiní přijedou. Přátelství tu trvají den, tři dny, týden, měsíc a pak adios amigos a většinu, ne-li všechny, už nikdy v životě neuvidím. Každopádně spousta z nich mě nějak inspirovala nebo mě posunula. Jsou to naprosto jinak smýšlející lidi, než které člověk kolem sebe běžně mívá v Praze, čímž své pražské kamarády nechci nijak shazovat, jen je to jiný.
Nepitná voda
V Čechách piju vodu z kohoutku, tady však pitná voda z kohoutku neteče. Kupuji si osmilitrové flašky s vodou a i když je nesu asi jen sto metrů z obchodu domů, je to dobrá posilka. Ale nejvíc mě na tom štve ta spotřeba plastu. A zkuste si z tý plný osmilitrovky přelít vodu do půllitrový petky, zlejete půl podlahy :-D. Nejradši bych jim tady vymyslela nějaký zálohový systém.
 |
| Blbá voda :-D |
 |
| I oni sami vědí, že je to debilní systém :-D |
Restaurantes
Menu v restauracích je většinou ke stažení přes QR kód, možná to tak teď funguje i v Čechách, to nevim. Každopádně mně na tom vadí, že už i při vybírání jídla v restauraci to nutí člověka zírat do mobilu. Navíc já si to často neuvědomím a čumím a čekám, až přijde číšník a přinese mi menu. Já chci starý dobrý menu na papíře, por favor.
A navečeřet se v restauraci před osmou hodinou? Neexistuje. Všechny normální restaurace jsou zavřený a vy se můžete najíst tak akorát v ušmudlaným bufíku a dát si nějakou prasárnu :-D.
Sušení prádla
Tady nic neschne. Když zrovna nesvítí sluníčko, suším prádlo většinou dva dny a místo aby vonělo, tak začne smrdět zatuchlinou. Navíc v našem bytě nemáme sušák a člověk to rozvěšuje všude možně.
"Báby tutovky"
Asi každý druhý den se v ulicích vyrojí prodejci losů – já jim říkám "báby tutovky" a vždycky je kolem nich hromada lidí a kupují si losy. A dokonce ty prodejce pouštějí i na letiště za bezpečnostní kontrolu.
Já jsem hooodně velký odpůrce loterie. Je to hra s lidskou nadějí, kde je mizivá šance na úspěch, takže naprosto zbytečně utracené peníze.
Kéž by lidi nebyli líný a raději se naučili investovat a začali pravidelně třeba s blbou tisícovkou měsíčně (tu si od huby může dát skoro každý) a pak můžou jít do důchodu jako milionáři (ano, milionářem se může stát každý a není to nic složitého). U investování je mnohem větší pravděpodobnost, že si člověk přijde na pěkný peníze. Ale holt pro většinu lidí je jednodušší koupit si los za pár šupů o doufat, než se něco učit. Ale to je na jinou debatu.
Třídění odpadu
V třídění odpadu jsem na Čechy hrdá, protože jsme v tomhle zodpovědnější než většina národů. Na bytě se to snažím spolubydlící naučit, ale evidentně je pro někoho pořád složitý rozlišit papír od plastu nebo dokonce sušenku od plastu. Božee. A když na týden odjedu, po návratu není na bytě po třídění ani památky. V posledních dnech už třídím jen já a sem tam z běžných odpadků něco přehazuju do plastu.
V obchodech vám na pokladně cpou igelitovou tašku, i když máte jen jednu plechovku. Hodně ovoce je v obchodech zabalené v plastu. A plastový brčka tady taky dost frčí (brčka bych vymazala ze světa, ať už jsou z jakéhokoli materiálu :-D).
 |
| Mé chabé pokusy naučit jiné národy třídit odpad |
A ještě pár dalších fun fact, který jsou mi více méně egál, ale stojí za zmínku:
Místo racků jsou na pláži holubi.
Na autobusových nádražích a i na dalších veřejných místech ukazují blbý čas a datum.
Jakmile jednou načnete nějakou potravinu, zkazí se rychleji než u nás, asi méně chemických sračiček.
Lékárny tu blikají ještě víc než ve Francii.
Občas jsou tu přechody široký, jak kdyby po nich měla přejít armáda a naopak v naší čtvrti jsou chodníky občas zase tak uzoučký, že člověk musí jít bokem nebo po silnici.
Add your comment