Bude ze mě kanárek

Podám výpověď, potřebuju změnu. A už se do kanceláře nechci nikdy vrátit.

Byl srpen a tohle znamenalo jedinou mou jistotu. Co se stane dál, bylo ve hvězdách. Cítila jsem velkou natěšenost, ale když jsem výpověď nakonec podala, znervózněla jsem, protože jsem opravdu nevěděla, co bude. Pak se mi naopak začalo v hlavě honit nápadů až moc (všechny jsou zapsané v notýsku). Chvíli to vypadalo, že se vydám na půl roku někam na kole (což jsem nezavrhla, jen jsem to odložila na neurčito :-D), pak zase, že si otevřu kavárnu (to chce ještě čas), ale pak na mě na facebooku vyskočil článek z Forbesu s názvem Zimní kancelář? Správná chvíle naplánovat si home office v Las Palmas. Las Palmas? To je kde? Článek jsem si přečetla dopoledne 17. srpna, na svůj svátek, líbila se mi úvodní fotka a tak jsem se ještě ten den večer rozhodla, že jedu. Kanáry jsou geniální destinace, já nemám ráda zimu a tam (teda vlastně tady :-D) je nonstop jaro a teploty do 25 stupňů. Ideál.

A jak se říká, když člověk udělá alespoň první krok ke změně, tak mu to pak vesmír pošle. Já jsem nakonec dostala možnost pro ministerstvo financí nadále pracovat na poloviční úvazek na dálku. Zbavila jsem se agendy, kterou už jsem dělat nechtěla a dohodla si, že budu pracovat z Kanárů. Tím se ze mě stal asi první digitální nomád ve státní správě, což je v Las Palmas mezi samýma online markeťákama dost originální :-D.

A kromě práce mám před sebou ještě pár osobních výzev.

Za prvý: Odmilovat se. To mě při rozhodování o odjezdu asi nejvíc přesvědčilo. Bydlet vedle člověka, kterýho máte hooodně rádi a on vás ignoruje, je frustrující. Většina lidí by se odstěhovala v rámci Prahy, ale mně by to nepomohlo. Já potřebuju dělat něco, co mě dělá šťastnou a co mi pomáhá zapomenout na každodenní strasti, a to je cestování. Při tom nepociťuju neustálý pocity úzkosti, protože se pořád nad něčím jevím. Tahle výzva je pro mě nejtěžší a hlavně s ní nedokážu sama vědomě nic moc dělat, ale potřebuju, aby to přišlo samo díky zážitkům a soustředění se na ostatní výzvy.

Za druhý: Být v inspirativním prostředí a vymyslet, co chci do budoucna dělat. Po kolikátý o tomhle zase musím přemýšlet, božeee!! Pořád se mě někdo ptá, v jakém jiném oboru hledám práci a nikdo nechápe, že já už do jiného zaměstnání nejdu. Nechci chodit každý den na osm a více hodin do kanceláře a datlovat něco do počítače. Chci, aby pro mě pracovaly moje penízky na burze a vedle toho si chci budovat nějaký vlastní podnik, který bude mít hlubší význam. A teď potřebuju vymyslet, jaký podnik to bude.

Tenhle výhled by nějakou inspiraci mohl přinést :-)

Za třetí: Soustředit se na sebe. A tady toho je hodně. Přestat řešit, co si o mně myslí druzí lidé a hlavně přestat řešit, co si vůbec lidi myslí. Já mám často tendenci v hlavě uvažovat, jak někdo prožívá nějakou situaci a mám pocit, že jsem za to, co se mu honí v hlavě, zodpovědná a to mi zbytečně vysává energii. Nebrat si věci osobně. Být vděčná. Neutápět se v negativních myšlenkách. Zase se naučit soustředit a užívat si přítomný okamžik. Mít se víc ráda a nenadávat si furt do debilů. Míň se kontrolovat a jednat spontánně. Dělat jen to, co chci. Když budu chtít být s lidma a mluvit anglicky, španělsky, nebo francouzsky, tak budu, a když nebudu chtít, tak budu sedět sama na pláži nebo pojedu sama na výlet. 

Všechno jsou to takový normální věci, jenže já neměla v běžném životě čas se na ně soustředit. Maximálně na mě vykouklo nějaký krásný heslo na instáči, já si ho přečetla, řekla si, jo, to dává smysl, takhle bych měla fungovat, a pak jsem to vypustila z hlavy a pokračovala dál ve starých kolejích. Teď mám tolik času, že si to všechno můžu mlátit do hlavy třikrát denně :-D.

Za čtvrtý: Vyklidnit se, vyzenovat se. To souvisí s bodem jedna a tři. Jsem furt v nějaký křeči a mám nonstop zatnutý všechny svaly v těle. A celkově si chci vyzkoušet život v klidovějším režimu, kde se nikdo nikam nehoní. Každý si denně odpracuje pár hodin, pak jde na surf nebo si pochilluje na pláži. Taky se chci podívat na svůj život s odstupem. V Praze člověk každý den ráno vstane, umyje se, namaluje se, obleče se, jde do práce, po práci jde nakoupit nebo něco zařídit, do fitka, na pivko a furt dokola a žije ze dne na den, ignoruje všechno a všechny kolem včetně sebe sama a nemá čas se zamyslet nad tím, jestli to je život, jaký chce a jestli je šťastný.

Koho by to nevyklidnilo

Za pátý: Chci se nadále finančně vzdělávat a soustředit se na obchodování a investování na burze, protože to tam mám skvěle rozjetý. V uších mám neustále Petra Máru nebo Radovana Vávru, protože to je můj bůh přes finance (vůbec bych se nezlobila, kdyby byl ministrem financí).

Za šestý: Makat na svým zadku, je moc placatej a povislej :-D.

Díky těmhle bodům si lehce zhodnotím, zda mě moje kanárské dobrodružství posune tam, kam chci nebo ne. Každopádně už teď to považuju za úspěch, protože jsem se odhodlala a nevzdala to, překonala strach a vyrazila, i když mi bylo před odjezdem hodně ouzko a sem tam padla myšlenka, že nakonec nepojedu.

Joo a ještě jeden důležitej detail. Na Gran Canaria jsem jen na dva měsíce, ne na pořád. Já miluju Českou republiku a hodlám se vrátit.