Jak bylo v Chile a Argentině + 21 tipů na cestu

Je začátek prosince. Celá Praha se honí za vánočníma dárkama. My místo toho házíme na záda patnáctikilový krosny a na měsíc vyrážíme objevovat Chile a Argentinu. Máme dvě cílové destinace - Patagonii a poušť Atacama.

Co bylo top a co je fajn vědět, než tam vyrazíte? Čtěte až do konce.

Jo, je to sakra daleko. Ale přesto, že je to za oceánem a let z Říma trval patnáct hodin, je tam jen čtyřhodinový posun, takže jetleg se nekonal. Pokud byste letěli s Italama jako my, připravte se na celkem nepohodlné letadlo, které už má asi dost nalítáno. Zrnící obrazovky z roku raz dva, na které se vážně nedá dívat. Aspoň, že umějí dobře vařit. Ale na bolavá záda zapomenete, jakmile začne letadlo klesat před Santiago de Chile a vy máte Andy jako na dlani. Takže pokud jste si užívali místo na nohy v uličce, v tuhle chvíli začnete litovat, že jste se na začátku neuvelebili u okýnka.

Andy

Patagonie

Na první část našeho dobrodružství jsme si naplánovali to náročnější – Patagonii. Relaxovat se bude až na konci. V chilské části jsme si střihli 4denní W Trek v národním parku Torres del Paine.

Tahle příroda vás dostane. Je tu neskutečně čisto, turisti jsou ohleduplný a nikde nevidíte válející se odpadky. A ty panorámata. Na jedný straně nádherná hora, na druhé jezero s azurovou barvou, pak zase ledovec, další jezero, tentokrát temně modré jako noční obloha, mraky nad vámi se formují do tvaru ufo, v kempu si jen tak leží liška. Pijete vodu přímo z ledovce. A jste z toho všeho tak vykoukaný a unavený, že vám nedělá problém lehnout si v devět hodin a spát až do rána.

Národní park Torres del Paine

Celý W Trek měl cca 100 kilometrů. Já na začátku nevěřila, že bych něco takového mohla za čtyři dny ujít, ještě k tomu s krosnou na zádech. Ale světe div se, ono se to podařilo.

Počasí nám až na poslední den přálo. Bohužel ten hlavní highlight – věže (torres), na které jsme se nejvíc těšili a vstávali kvůli tomu v půl třetí, abychom stihli východ slunce, se nekonal. Mrzli jsme nahoře asi hodinu v dešti a větru, ale věže ten den z mlhy nevylezly.

Tohle zklamání naštěstí hravě napravila argentinská část Patagonie a čtyřhodinový trek na horu Fitz Roy. Až na poslední kilometr cesty, který měl 400 metrů převýšení a já myslela, že tam vypustím duši. Nejhorší je, když si myslíte, že už se blížíte k vrcholu a když ho konečně překonáte, tak se za ním objeví další hora, na kterou se musíte vyškrábat. That's life! Ale pak se nám v celé své kráse ukázala Monte Fitz Roy. Počasí bylo ten den dokonalý, takže tahle hora se mi postarala o nejkýčovitější fotku z celé cesty po Patagonii. Jediná škoda, že tam snad mrzlo nebo co, takže po deseti minutách šel člověk rád tu štreku zase dolů.

Monte Fitz Roy

A jelikož jsme se ještě nenabažili ledovců, nemohli jsme si nechat ujít ledovec Perito Moreno. Jeden z mála ledovců, které se stále zvětšují. Jeho šířka a výška vás ohromí, jelikož se dostanete poměrně blízko k němu.

Atacama

Na štědrý den jsme se vrátili zpět do Chile. Přiletěli jsme těsně po půl noci a já se modlila, aby na imigračním už měli aktuální razítko s datem 24.12., protože takovej úlovek do pasu prostě chceš. A měli :-).

Razítko od Ježíška :-)

Tentokrát míříme na sever Chile do pouště Atacama. Asi jsme si nemohli vybrat větší kontrasty. Z panenské přírody, kde má člověk pocit, že to se stavem naší planety je docela v pohodě, do vyprahlé oblasti, kde vládne sucho a písek.

Tady jsme si půjčili auto a poušť objevovali na vlastní pěst. Koupali jsme se v solných jezerech. Z nichž za mě rozhodně vyhrávají Lagunas Escondidas. Ta jejich barva je jak z pohádky. Taky se za nima jede 40 km po šterkovité roletě a kola dostanou pěkně zabrat.

Jiný den jsme vyjeli k Lagunas Altiplanicas do nadmořské výšky 4 300 m.n.m. A já konečně zjistila, jaké to je, když se zadýcháte i při obyčejné chůzi po rovině.

Náš výškový rekord byl cca 4 800 m.n.m. při cestě k jezeru Salar de Tara. Auto, do kterého se tankoval 93 oktanový benzín, se do kopce hodně trápilo a víc jak 50 km/h už z něj člověk nevymáčknul. Ale nahoře na nás čekala měsíční krajina se sopkama, lamama, plameňákama, liškama a solnýma jezerama. A hlavně nikde nikdo. U tohoto výletu platí, že i cesta je cíl, protože k samotnému jezeru jsme nakonec nedojeli, jelikož jsme neměli čtyřkolku, takže jakmile jsme vyjeli z asfaltové silnice, začali jsme hrabat v písku. To nám ale vůbec nevadilo, protože krajina všude kolem byla jako sen. Po třech dopoledních hodinách strávených v této nadmořské výšce jsem prospala celé odpoledne a jen tak tak jsem nakonec nezvracela. Pro tělo je to docela záhul.

Cestou k jezeru Salar de Tara

21 tipů na cestu:

Přemýšlíte o cestě do Patagonie nebo Atacamy? Tak to vám závidím, hned bych se tam vrátila. Sepsala jsem pro vás několik tipů a zajímavostí, které je dobré před cestou vědět.

1. Trekovky nebo na frajera v teniskách?

V Patagonii jsme každý den potkali nespočet lidí v obyč teniskách. Jo, dá se to asi zvládnout. Možná. Jeden den. Nebo když jedete na Perito Moreno, kde si to štrádujete po chodníčku. Pokud to ale s Patagonií myslíte vážně, pořiďte si kvalitní pohorky, vaše nožičky vám za to poděkují :-). Všude jsou hromady kamení, které se najednou změní v písek nebo se proti vám budou valit proudy vody. V pohorkách ty kameny skoro necítíte, v teniskách si trek neužijete a budete trpět. Já osobně pohorky nesnáším, je to prostě divná bota a já jsem takový městský dítě, který potřebuje mít styl, ale na to se v Patagonii nehraje a ke konci dovolený jsem ty boty dobrovolně nosila, i když jsem nemusela. A tím, že jsou mi ty boty celkem ukradený, tak mi vůbec nevadí, že jsou teď celý šedivý a ztratily svou původní barvu. To bych u tenisek nepřežila.

2. Španělská vesnice

Španělština je pro vás španělskou vesnicí? Tak vám doporučuji se vydat alespoň na okraj této vesnice. Pokud se budete pohybovat jen v národních parcích v Patagonii, tak si s angličtinou vystačíte, na zahraniční turisty jsou tu zvyklý. Ale jakmile se ocitnete mimo ně, angličtina je vám k prdu.

Navíc španělština vás začne bavit a pravděpodobně zatoužíte po tom se ji naučit lépe. My jsme se každý den naučili pár nových slovíček za pochodu a někdy nás docela mrzelo, že jsme si tenhle jazyk neosvojili víc už před cestou. Někdy vám nebudou rozumět anglicky ani na místech, kde byste to nečekali, třeba na letišti.

Pokud je španělština přece jen nad vaše síly, řešením je Google Translator, přičemž doporučuji hlavně funkci konverzace, kdy do telefonu mluvíte svým jazykem (možná je jistější angličtina) a Translator to přeříká ve španělštině. Tahle funkce nám hodně pomohla. Ale s překladačem zase přijdete o tu srandu a kreativitu, ke které jste nuceni, když se s někým musíte domluvit, i když každý mluvíte jiným jazykem. Při takových situacích jsme se dost nasmáli a párkrát jsme to prostě nezvládli: v restauraci jsme si místo placky s masem objednali salát, jiný den jsme zase zůstali v hostelu bez snídaně.

Naši hostitelé v Punta Arenas. I když si s někým nerozumíte, můžete si ho zamilovat :-)

3. Redukuji nebo neredukuji?

V Chile můžete klasické mobilní ploché nabíječky strčit do zásuvky bez redukce. Ale jakmile budete mít třeba fén s kulovitým typem koncovek, už se bez redukce neobejdete. V Argentině je redukce potřeba, jejich zásuvka je tvořena třemi plochými kolíky.

4. Autem nebo s agenturou? Čtyřkolka nebo dvoukolka?

Když jsme si ještě v Čechách rezervovali auto do pouště Atacama, nemohli jsme se rozhodnout jestli potřebujeme čtyřkolku nebo stačí auto s náhonem na dvě kola. Nikde jsem nebyla schopná najít uspokojující odpověď. Ono prostě záleží, co máte v plánu. S dvoukolkou se v pohodě dostanete do: Lagunas Escondidas, Lagunas Altiplanicas, Laguna Chaxa, Laguna Cejar, Valle de la Luna, důl Humberstone. Jediné místo, kam jsme nedojeli, bylo jezero Salar de Tara. To bez čtyřkolky nejde.

Jedno je ale jasný, auto si určitě půjčte. Všude je to dobře značený a kdyby náhodou ne, tak navigace v mobilu to jistí. Ta svoboda zastavit si kde, kdy a na jak dlouho chcete, je k nezaplacení. Co když kolem vás zrovna jdou lamy nebo liška a vy je nutně musíte natočit.

A bacha, jsou tam strašně rovný silnice, takže řízení je hrozná nuda.

5. Do Torres del Paine jděte na lehko a odpadky si noste s sebou

Ubytování v národním parku Torres del Paine jsme řešili hodně dopředu, protože počet kempů a ubytování, kde můžete složit hlavu, je omezený a je tam tlačenka. Náš prosincový termín jsme bookovali v půlce května a už to tam bylo dost obsazené.

Pokud půjdete W Trek jako my, zabere vám to čyři dny. Potáhnete si všechny své věci, proto zvažujte každou věc, kterou do krosny dáte (zbytek si necháte na ubytování v městečku Puerto Natales před národním parkem). Pokud na chození s krosnou nejste zvyklý stejně jako já, první den bude trochu šok, ale vydržte, další dny už to půjde lépe. Hlavní je mít krosnu dobře nastavenou, což jsem já nikdy neměla a až tady jsem na to přišla, když jsem po třech kilometrech myslela, že mi upadnou záda.

Pokud jste závislí na netu, na ubytování se dá koupit připojení k wifi. A dokonce na některých místech během treku jsme chytili signál. To pak člověk místo na ledovec hned zírá do mobilu. Děs, já vim :-D.

Odpadky – ano, odpadky si s sebou nosíte po celou dobu. Nicméně ty záchodové naštěstí neee :-D.

Trekové hole – ano, můžete mít štěstí jako my, že zrovna nebude foukat tak silný vítr, ale v Patagonii člověk nikdy neví, navíc hole vám poskytnou příjemnou podporu, která vám tu cestu ulehčí. Není na tom nic těžkého, já s nimi šla poprvé v životě a bylo to príma.

Jak trekové hole tak spacáky lze půjčit ve městě Puerto Natales, které je výchozím bodem do národního parku. Tam si také nakoupíte zásoby jídla (i když se samozřejmě můžete stravovat v rámci parku na ubytování, ale bacha, tam chtějí za vše nehorázné ceny). Jídlo nakupujte v malých obchůdcích, které jsou všude po městě, podpoříte tak místňáky.

W Trek se dá jít ze dvou směrů. Doporučuji ten náš tedy od ubytování Paine Grande směrem k věžím, přišlo mi, že to je jednodušší čili méně do kopce.

6. Co mám přivézt?

Já nesnáším suvenýry. Fakt nemám ráda nakupování věcí, který si někdo někde vystaví, aby kolem toho pak utíral prach. Takže nejradši jdu po jídle a pití a jelikož jsem mlsálek a miluju sladký, tak jsem nakoupila hromady dulce de leche. Je to pomazánka vyráběná ze slazeného mléka. Děsně dobrý. Buď ji můžete koupit samotnou ve skleničce, dá se pak mazat na pečivo, nebo ji najdete v různých sušenkách a koláčkách. Nezapomeňte také dovézt chilskou pálenku Pisco a pokud v Argentině navštívíte město El Calafate, nakupte marmeládky z bobulí calafate.

7. Jet na konec světa nebo nejet na konec světa?

Jet na tzv. konec světa do nejjižnějšího města Ushuaia? Pro ten pocit, že jste na konci světa jo, ale jinak tam není nic moc k vidění. Jo, až na jednoho mooooc pěknýho prodavače v sámošce, u kterého jsme nutně každý den potřebovaly něco koupit :-D. Fakt krasavec.

Na konci světa

8. Výlet za hvězdama

Poušť Atacama je ideálním místem pro pozorování hvězd. Aby taky ne, jste vysoko v Andách a kolem městečka San Pedro je všude jenom poušť, takže minimum světelného smogu. Mléčnou dráhu tu máte jako na dlani (takhle ji u nás vidět nemůžete) a hvězdy jsou vám tak nějak blíž a vidíte je až k obzoru, nejen nad hlavou jako u nás. Pro pozorování jsme využili služby agentury. No, popravdě mi přijde lepší vyjet si sám autem za město, lehnout si do pouště a koukat na ty hvězdy jen tak než přes nějaký teleskop. To nebe je prostě hezčí, když ho vidíte celý, než když koukáte jedním okem na jednu hvězdu v teleskopu.

9. Ať se vám nezamotá šiška

San Pedro de Atacama je v nadmořské výšce 2 400 m a spousta míst, na které se z něj budete vydávat, je dokonce nad 4 000 m.n.m. Nikdy nevíte, jak na vás nadmořská výška zapůsobí, proto doporučuji místa ve vyšších nadmořských výškách neplánovat na první den. Dejte si chvilku na aklimatizaci. Skvělý článek o výškové nemoci jsem našla na blogu travelbible, kde najdete i odkaz na boží dokument Nahoru a dolů po hedvábné stezce.

9. Valle de la Luna

Krásná měsíční krajina, do které se jezdí hlavně kvůli západu slunce. Údajně sem po čtvrtý hodině pouští pouze cestovní agentury, takže jsme opět jeli s agenturou. Pár malých aut jsme tam nakonec potkali, ale nevím, jestli to byli soukromé cesty nebo menší agentury. Každopádně vás nejdřív povozí po nejzajímavějších místech v údolí (samozřejmě si vždycky můžete vylézt z auta), ale na západ slunce vás stejně povezou ještě na jiné místo a tam se dostanete bez problému i se svým půjčeným autem. Takže kašlete na agentury a udělejte si to po svém.

Valle de la Luna

10. Chilské sim karty

Bože, nabít chilskou sim kartu je něco tak neskutečně složitého a ti, u kterých si ji budete chtít nabít, vám na sto procent nebudou anglicky rozumět. Tady si bez nějakých těch španělských slov neporadíte. Ale spíš to jistí Google Translator.

11. Koupání v solných jezerech

Koupání v solných jezerech byl skvělý zážitek, líbilo se mi to víc než Mrtvé moře v Izraeli. Pozor pro světlokožce jako jsem já, do jezer nesmíte lézt namazaný opalovacím krémem, no a sluníčko je tady samozřejmě vražedné, tak počítejte s tím, že tenhle zážitek bez spálení nedáte. Nicméně stejně byly všude mastný fleky, takže to lidi asi moc nedodržují, snad to brzy nezavřou. Po vykoupání máte k dispozici sprchy, jinak by vás ta sůl asi sežrala. A bacha, je to ledovýýý.

My jsme se koupali v Laguna Cejar a Lagunas Escondidas.

Skvělá koupačka v Lagunas Escondidas

12. Mañana style

Domlouvat se na něčem s Chilanem je o nervy, obzvlášť pokud jeho angličtina není úplně good. Musíte je prostě pushovat a pokud možno se vždycky zeptat na jednu otázku, počkat na odpověď a až pak pokládat další otázku. Jinak z toho nic nebude. Ve finále vás ale ten jejich mañana style bude bavit, přece jen je to dovolená :-).

13. Voda z kohoutku - pít či nepít?

Celý měsíc jsme pili vodu z kohoutku a i když někdy nebyla úplně lahodná (např. v Santiagu de Chile), tak pokud jako já nepijete vodu kvůli chuti, ale proto, že nechcete chcípnout žízní, pijte i takovou. Hlásím, že nikdo z nás za celou dobu neměl zažívací potíže, včetně mě, která pila i tu sračkoidní vodu v Santiagu.

14. PDI

Na letišti dostanete tzv. PDI, což je takový malý papírek, který potvrzuje, že jste turista a že jste na území Chile oprávněně. Doporučuji vám ho neztratit (je to fakt cár papíru, takže ztratit ho je docela jednoduchý), protože pokud ho nemáte, na ubytování připlácíte daň asi 19 %. Pokud by se vám to náhodou povedlo, tak si dojděte na policii pro nový.

15. Tučňáci

Tučňáci jsou rozhodně patagonský must. Máte možnost za nimi jet na Isla Magdalena z městečka Punta Arenas nebo na konci světa u Ushuaiy. My jsme dali oboje. V Ushuaie nás jen přivezli katamaránem k ostrovu a koukali jsme na ně z lodi, kdežto na Isla Magdalena jsme si prošli celý ostrov a byli jsme od nich oddělení jen šňůrou, která tučňákům nezabránila batolit se klidně i mezi námi a to bylo super.

16. Podpis prosím

Co platba kartou to podpis, někdy dokonce musíte ukazovat pas. Šílený :-D.

17. Steak za pakatel

Obecně je levnější Argentina, ale steak si dáte levněji než u nás i v Chile.

18. Kam s toaleťákem?

Tohle je ve více zemích, takže pro někoho asi není překvapením, že toaleťák neházíte do mísy, ale do koše vedle. Je zajímavý, že někde vám to napíšou formou prosby a někde formou zákazu, což na člověka hned zapůsobí jinak a spíš si dá bacha, aby ho fakt nehodil do mísy. Zákaz prostě funguje líp než prosba. Kolik já potkala ucpaných záchodů :-D. Přiznám se, že i já když jsem se nad něčím zamyslela, tak šup a toaleťák už si to mířil do trubek.

19. Podpořte místňáky

Obecně jsme se snažili nakupovat hlavně v místních malých obchůdcích. Nejdřív nám to doporučili před W Trekem ve městě Puerto Natales a nakonec jsme to aplikovali i v San Pedru (doporučuji trh na plácku před hasičárnou) nebo v Ushuaie (u krasavce :-D).

20. Mít pod čepicí

V Patagonii jsme se neobešli bez čepice a v Atacamě jsme hned první den běželi pro slamáky, který nás vyšly na 150 korun.

21. Co si vzít s sebou

Tipů bylo původně 20, ale mám radši lichý čísla, takže jsem přidala ještě bod 21 se seznamem všech věcí, který jsem si s sebou vzala na cestu.